Instrumentální hudba ve středověku

Nástrojová hudba měla původně charakter improvizační. Byly však pěstovány i jednoduché hudební formy, které měly souvislost s tancem. Nejstarší dochovanou středověkou skladbou je Kalenda maya, původem někdy kolem roku 1200, kterou zkomponoval trubadúr Raimbault de Vaqueiras k oslavě 1. máje.

Podle názorů ve středověku byla instrumentální (nástrojová) hudba méně hodnotnou než hudba vokální. Především některé církevní kruhy byly tohoto názoru. Sociální postavení hráčů na hudební nástroje bylo velice špatné. Církev proti nim často horlila a kritizovala jejich způsob života. Situace docházela tak daleko, že instrumentalistům byly odmítány svátosti a křesťanský pohřeb.
V pozdějším středověku začali hudebníci zakládat různé samostatné korporace, schvalované panovníky zemí, v nichž se vytvářely, aby zlepšily své společenské postavení.
Jakmile o instrumentální hudbu projevilo zájem řeholní i světské duchovenstvo, situace se radikálně změnila. Význam hudby ve společnosti postupně narůstal, až v pozdním rytířském středověku zaujala důležité místo v kulturním životě a začala být pokládána za významnou součást vzdělání.

Nejstarší a nejrozsáhlejší nástrojovou skupinou byly bicí nástroje. Od pravěku se až do středověku dochval buben. Ze Španělska se rozšiřovaly kastaněty. Tamburína byla baskickým národním nástrojem. S největší pravděpodobností přišly z Arábie do Evropy tympány.
Z dechových nástrojů byla známa zobcová flétna, která má pravděpodobně svůj původ (již v období předhistorickém) ve vrbové píšťalce. Příčná flétna pochází z doby raného středověku. Velký význam ve středověku měly různé druhy trub. Používaly se při loveckých příležitostech, ve válce apod.
Drnkací nástroje přešly z antiky do středověku v podobě kithary a lyry. Prostřednictvím Arabů se na Pyrenejském poloostrově objevily nástroje loutnového typu – především loutna.
Smyčcové nástroje, jak je známe dnes, se postupně vyvinuly ze středověkých smyčcových nástrojů zvaných rebec a vielle.
Z antického Řecka přešly do středověké Evropy varhany. Ty byly původně hydraulické, ale středověk je používal jako pneumatické. V Irsku a Anglii byly ryze chrámovým nástrojem. Do východních církví však varhany nepronikly.