Když člověku z nějakého důvodu dojdou peníze, je to nemilé. Dotyčný rázem pociťuje nedostatek, jenž úměrně době, kterou člověk v takové situaci musí strávit, roste. A je to čím dál nepříjemnější, protože je nasnadě, že nemít na něco peníze jeden den je daleko snesitelnější než nutnost utrhovat si od úst týden, měsíc nebo třeba i déle. A obzvláště zlé je…
Nemít peníze je jak známo hodně nepříjemná věc. Bez těch se přece nedají platit účty, bez těch nelze nakupovat, bez těch si nelze dopřávat to, co je lidem nabízeno pomalu na každém kroku. Jakmile někdo nemá peníze, musí si pomyslně a třeba i doslova utrhovat od úst, musí se omezovat, seč to jenom jde. A pokud to nejde, musí se…
Jednou či dříve, avšak zřejmě opravdu každého to potká. Je ve své podstatě úplně jedno, kdy se to stane, jelikož mnohem důležitější je skutečnost, že se to opravdu stane. A ve chvíli, kdy se to stane, nemáme mnohdy ani tušení o tom, jak to vyřešit. Možná, že nevíte, co mám právě teď na mysli, avšak za chvíli vám to jistě…
V podstatě se jedná o takový stereotyp. Člověk se narodí, jde do školky, poté do školy. Studia zaberou minimálně devět let života, u většiny je to potom let třináct. Dnes ovšem stoupá návštěvnost vysokých škol, takže můžeme říct, že převažují vysokoškoláci. Není to asi ani dobře, ale ani špatně. Špatné je to, že tady, s nadsázkou řečeno, nebude v budoucnosti žádný klempíř nebo…